Přidat odpověď

Holky, asi mate pravdu, ze jsem se snazila jen vytesnovat. Mozna, ze odpusteni prijde samo a ja na nej jen nejsem jeste zrala. Samozrejme to zhorsuje i ma situace se synem, nebot jsem s ni denne konfrontovana a navic je tu i muj prostredni syn, ktery je v peci otce a svym zpusobem to take matce nedokazi odpustit.

Dovolim si se z toho jeste tady vykecat- omlouvam se.

Rozvedla jsem se a zustala sama s detmi. Matka mi nabidla pomoc s hlidanim a s bydlenim. Ja blba ji uverila. Po mesici vsak zjistila, ze prisla o velkou cast soukromi a vyhodila nas vsechny. Muj ex tuto situci vyuzil a zazadal o syna do pece, s tim ze ja nemam potrebne podminky. Moje matka u psychologa (kam nas poslal soud) mluvila proti me a muj vztah k tomuto synova oznacila jako ambivalentni. Bylo to priserne, syn byl jeste maly a nemohl se vyjadrovat. Soud ho sveril otci, pravidelne se stykame...ale zije se s tim hodne spatne. Nejsem silna, udelala jsem spoustu naivnich chyb. Tady se nabizi otazka, jak odpustit sobe...