Přidat odpověď

Tak já tady budu se svým názorem asi ojedinělá, ale fakt mě fascinuje, jak mnoho let po rozchodu rodiče nejsou schopní ani na významných událostech svého dítěte překonat svojí uraženou ješitnost a pocit, že byli zrazeni, a tolerovat nový stav... Mám macechu a že jí fakt nemám ráda, tak tohle jsem nikdy neřešila. Prostě jsem vždycky pozvala otce i s doprovodem a jeho novou rodinou... že to většinou dopadlo tak, že nedorazil nikdo, to už je jiná věc.
Mně by se taky nelíbilo, kdyby jednou v budoucnu mně moje děti někam nepozvaly jen proto, že tam jde jejich táta...
Ono většinou jde jen o to první setkání, pak se lidi naučí respektovat.
Taky máme v rodině rozvedené rodiče a viděla jsem, jak se všechno uvolnilo, když jsme konečně řekli, že oslava narozenin našich dětí je jen jedna a že je jen na jejích rodičích, jestli přijdou nebo jak se domluví... a musím říct, že od té doby se ty vztahy vylepšily natolik, že už spolu dokáží strávit i mnoho hodin v jedné místnosti, aniž by z toho kdokoli byl "na prášky". Ale kdyby se to nezkusilo, tak jsou do dneška ve stavu nevyhlášené války...