Přidat odpověď

Markéto, a co má jako dělat? Jít do skladu?

Víš, řeknu to natvdo - spoustu chlapů přiznání o tom, že má žena deprese nijak nedojme. Tady totiž ještě není tak osvícené veřejné vědomí, spousta chlapů /co nikdy depresi neměli/ jí považují za slabost charakteru, člověk by se měl "srovnat". Věř, že takové znám.

A že má deprese z toho, že se nemůže uplatnit a viníkem je částečně on? Tím spíš ho její deprese nedojmou, nebude chtít nést za ně vinu. Obzvlášt, že by to, aby ona neměla deprese, od něj znamenalo nějakou osobní obět, přemoct svojí pohodlnost, stereotyp.

A dlouhodobá ekonomická závislost ženy na muži? No nevím, jak to měla asi udělat, aby závislá nebyla. Nemít nejradši vůbec dítě, nebo maximálně jedno a to dávat na hlídání a hned si rozjíždět nějaké pracovní uplatnění? Ale stejně to nevidím na uplatnění jejích VS v oboru, co studovala, musela by nejspíš začít podnikat v něčem úplně jiném. Tudíž si strčit diplom a státnice z jazyků kamsi.

Já jí svým způsobem obdivuju, protože já bych si asi takhle za svým nedokázala jít.
Jen mi teda není jasné, proč jí muž "podporoval" ve studiu, musel tušit, že po takovém úsilí to pak bude chtít prodat.
No ale možná podpora byla max. ve formě toho, že pohlídal dítě, když jela do školy. Učila se možná po nocích a všechno zvládala doma i tak...kdo víTřeba si říkal, at se nějak zabaví.

Jenže tady už jde o to, že mu ruší jeho kruhy, že on by se musel hodně změnit a vyjít jí hodně vstříc a to asi není schopný.

Já bych jí přála - ale asi sci-fi, aby našla uspokojení v nějakém podnikání z domova, udržela dětem domov a sobě rodinu, i když už asi vždycky bude vědět, že v mužovi extra oporu nemá. To by byl stav ideál, přijatelný kompromis pro všechny.

Damio - at už tak, nebo takani nevíš, jak tě v hloubi duše chápu, vím, že kdyby u nás doma nastala stejná situace jako u vás, že mužovo rozhodnutí by bylo stejné.