Přidat odpověď

Solle,
no, nebudeš tomu možná věřit, ale moc ne. Ani na dětech, ani jinde.
To, že svoji vnitřní "bolest" vypisuju na netu je určitá forma terapie, ostatně dělám to od dětství. V reálu jsem všechno jiný jen ne depresivní a sklíčenej člověk. Netahám to moc mezi živý lidi.
Takže můj syn má velice vtipnou a zábavnou maminku, stejně jako ve mně mají moji přátelé spolehlivého, stoického a humorného fatalistu, který sice prožívá jeden průser za druhým, ale nevylejvá to na ně jako splašky do kanálu.