Přidat odpověď

Lalial,
jsem totiž nenapsala pokračování… neboj, ono se mi to přání už taky vymstilo, právě před těmi osmnácti lety, kdy jsem svého zploditele viděla naposledy. Nechci rozepisovat, jak to celé bylo, stačí když napíšu, že u toho závěrečného jednání, kdy na mne otec řval ty nejhorší vulgarismy na celý barák byla moje kamarádka, která se složila jako skládací metr, rozbrečela a v slzách se mne ptala, jak můžu s něčím takovým žít.
Mno, můžu… musím, že jo, nějak totiž nemám na výběr.