Přidat odpověď

Solle,
jak "přetnout běh těch věcí"?
Mně se neděje nic, co by přímo souviselo s dětstvím. Ano, je pravda, že jsem si nikdy netroufla "vybrat" si chlapa, který se mi třeba líbil nebo o kterého jsem stála, protože ve mně je z dětství zakořeněný, že mne nechtěl ani vlastní otec, takže mne logicky nemůže chtít nikdo... a to už asi nezměním.
Jinak bych řekla, že NAOPAK díky tomu posranýmu dětství zvládám věci líp než ten, kdo měl dětství harmonický a vůbec netuší, jak vypadá to ošklivý.
Řeknu to takhle - nemyslím si, že je lepší se např. sesypat z toho, že tě chlap mlátí a skončit na psychiatrii s trvalými následky na duševním zdraví, což by se mohlo docela dobře stát, kdybych nebyla zvyklá na to, že mne někdo pořád mlátí. Ani když se to dělo, neměla jsem z toho trauma. Prostě ten, kdo se toho dopouštěl byl hovado a já ve chvíli, kdy toho bylo právě tak akorát šla pryč. Bez nějaký nenávisti nebo trvalých následků.
Co mám přetínat a jak? Za svými rozhodnutími si stojím a rozhodnutí jiných lidí neovlivním.