Přidat odpověď

Lady...., asi jsi to nezažila, aby ti táta odešel jako dítěti z domova... Očima dítěte je to prostě jiné, tam se těžko odpouští. Dospělí, nechť si to vyřeší ve světě dospělém, ale v dítěti dřímá tahle křivda asi navždy. V očích dítěte je pouze a jen ta žena, která za vše může. Já tu "naši" nenávidím už 15 let, zničila mi dětství a ač se to nemá, přeji jí jen a jen to nejhorší, protože byla natolik zlá, že mě do toho zasáhla a jako 15ti, 16ti leté puberťačce, s rozhozenými hormony záměrně ubližovala a říkala přede mnou např., jaké její děti od mého táty dostaly krásné dárky a já přitom od táty nedostala nic.... Nebo posílala smsky, že moje maminka je, cituji: "kráva". A to dětskou duši zraní na vždy.

Ačkoliv naši se k sobě nakonec vrátili, tu ženu nenávidím dodneška, mám pocuchané vnímání partnerského soužití v tom negativním slova smyslu a myslím, že mi to v mém manželství dost zhoršuje situaci.