Přidat odpověď

Chalko, zasáhně Tě narození sestřina dítěte nějak fyzicky, budeš se jí muset o něj starat ve smyslu že se nepostará ona ani její partner a Ty budeš jediná, na kom bude dítě závislé?

Myslím, že asi ne. Takže zbývá ta psychická stránka. Je evidentní, že na sestru žárlíš a připadáš si ta odstrčená, a s dítětem Ti přijde, že budeš ještě odstrčenější.

Je možné, že rodiče doopravdy preferují sestru, ale je nutné uvědomit si pár věcí. Ta první je, že není ve Tvých silách ovlivnit vztah rodičů k sestře ani k sobě samé, tj. pokud máš pocit, že Tě rodiče dostatečně neoceňují, je velmi těžké až nemožné to změnit a už vůbec se to nezmění tím, že by se sestřino dítě nenarodilo. Také není v Tvé moci ovlivnit, "co řeknou lidi" (protože z Tvého příspěvku cítím starost i o to), dokonce ani odhadnout, co tomu řeknou (protože tady o tom podle mě máš dost zkreslenou představu, většina lidí si spíš řekne "ona má v 17 dítě, to je pěknej magor, to ta její ségra se aspoň snaží dodělat školu"). Ale i kdyby si řekli cokoliv, sebehorší zlí jazykové, nemůže to nijak změnit stav věcí a určitě by to nemělo ovlivnit Tvé sebehodnocení.
Neovlivníš ani vlastní rodinu, a na cizích by Ti mělo už tuplem záležet úplné houby. Lidi nakecají leccos, většinou proto, že si kritikou jiných zvyšují vlastní sebevědomí. Tím nestojí za to se trápit.

Takže jediná věc, kterou ovlivnit můžeš, je Tvůj postoj k dané věci. Proč to nevzít ze stránky: sestra si pořídila mimčo v 17, její volba a její starost. Já se jí o něj starat nebudu (nebo občas budu, jak budeš chtít), mám svou školu, svého partnera a své zájmy. Svůj život si představuju tak, že si napřed dodělám tu školu a pak teprve půjdu do mimča.

Není tu prostor na žádnou žárlivost. Ona si žije svůj život, Ty zase svůj. Pravděpodobně by sis její cestu nevybrala, tak k čemu žárlit?