Přidat odpověď
Lidé ve velkoměstě mají svoje myšlenkové stereotypy, stejně jako lidé z maloměsta nebo vesnice. Nejde říct, co je správné. Problém je, že s manželem máme každý jiný názor. Mě přijde rozumné se přestěhovat, mít zajímavou práci a určitou životní úroveň. Jemu připadá rozumné setrvat v rodném kraji (nebydlíme přímo v jeho rodném městě)a to i za cenu výrazného snížení životní úrovně a (mojí) pracovní nespokojenosti. No a co s tím naděláš?
Podle mě vyčkává a myslí si, že se to NĚJAK vyřeší. Pamatuje si, jak jsem po minulé mateřské sáhla po první nabídce, co se naskytla. Jenže už tehdy mi došlo, že to byla chyba, a naštěstí jsem o 10 měsíců později otěhotněla a mohla "legálně" odejít. Jinak by mě veřejné mínění sežralo. Znova už tu chybu neudělám. Takže možná když bud dva tři měsíce bez příjmu a nervově to vydržím (včetně jeho keců, že z něj jen tahám prachy a měla bych vzít cokoliv), tak třeba obrátí.
PS. Už ani tu skladnici bych nesehnala...aktuálně bych mohla jít dělat "obchodní zástupkyni" - vzdělání nevyžadováno, plat provizí...nebo se ucházet o místo učitelky na ZŠ v 29km vzdáleném městě (bez pedag. vzdělání)...
Předchozí