Přidat odpověď

Damie, myslím, že chápu Tvoje pocity i to, co chceš říct. Jen se snažím naznačit možné cesty, které by mohly vést k řešení, u kterých si myslím, že je možná nevidíš nebo zavrhuješ. Samozřejmě do Tvé situace nevidím, je možné, že jsi už vyzkoušela všechno a bezvýsledně.

To s tím rozchodem apod. jsem přehnala trochu schválně, abys viděla, jak to navenek působí. Ve skutečnosti si také myslím, že Tvůj muž není "beznadějný případ", má spoustu vlastností, pro které sis ho až dosud vážila a asi to nebude případ, nad kterým by člověk zlomil hůl (znám i takové - nehne s nimi vůbec nic, důležitý je jen jejich názor, pak dlouho nic a pak zase oni, tam to pak opravdu nemá cenu). Velmi pravděpodobně má ze změny situace své vlastní obavy, jen je z nějakého důvodu nechce ventilovat. Můžeme se jen dohadovat proč. Pokud se skutečně zatvrdí a odmítne se o tom bavit, nevidím moc velkou šanci toho vztahu do budoucna. Nikdo není zvědavý na partnera, který vidí jen sebe a na ostatní kašle a není přístupný domluvě. Ale pokud se povede ho "otevřít" tak, aby byl schopen se otevřeně bavit o tom, čeho se bojí, viděla bych tam šanci, že se nakonec domluvíte. Ale pokud Ty sama ho k tomu přimět nedokážeš a možnosti, jak by to MOŽNÁ mohlo jít, hned odmávneš s tím, že by tam určitě nešel a že to ani nezkusíte, tak bohužel žádné moc řešení nevidím.