Syn chtěl hrát fotbal v nějakém klubu, ale protože je dost nesmělý a ze všeho nového má obavy, tak se neodvážil nikam jít. Až teď v 7 letech, sice s obavou, ale šel včera na 1.trénink. Líbilo se mu. Dnes byl další trénink, ale už odcházel s pláčem. Někteří kluci se mu posmívali, že má špatný balon, nemá kopačky (nestihli jsme koupit), neměl na fotbal vůbec chodit...
Ještě po tréninku se šel zeptat, jestli si může s klukama kopnout, řekl mu jeden že ne. Syn s pláčem utekl. Moc ho to baví, ale sám se teď nemůže rozhodnout, jestli tam chce chodit. Je mi ho moc líto, zvlášť když se tak dlouho odhodlával, přemohl sám sebe a teď...
Jak byste to řešily? Díky.