Přidat odpověď

Úplně tě chápu, já bych se z podobné situace asi zbláznila. Odešla jsem v osmnácti letech od rodičů na druhý konec republiky víceméně hlavně proto, aby mi nemohli příliš mluvit do života. Dneska, když mám děti, je mi to pochopitelně trošku líto, že jsme tak daleko - ale je pravda, že máme díky tomu s rodiči velmi pohodové a korektní vztahy. V příbuzenstvu vidím, že kde jsou rodiče a dospělé děti pohromadě, většinou to drhne podobně jako u vás. Asi málokteří rodiče dokáží překonat své pečovatelské sklony, když mají děti, byť dospělé, stále na očích.