Přidat odpověď

Moje sestra je vdaná, tři měsíce před svatbou přišla na to, že jí jeden muž doma nestačí, musí mít dva.
Nedávno se jí tam ten druhý přistěhoval. Můj švagr je hodný, pracovitý a pohledný kluk, což říká většina lidí, co ho zná nezávisle na sobě, sestra si vždycky vybírala docela atraktivní chlapíky, sama je atraktivní.
Ten druhý, říkám mu pracovně P.,tak mi přijde, že je úplně pravý opak toho, co si sestra vybírala. Do krasavce má opravdu hodně hodně daleko, šlape si na jazyk, ale je velmi chytrý a řekla bych až vychytralý. Mám trochu dojem, že si sestru a švagra pěstuje jako dva blbečky, zažila jsem, že sestru slovně srážel. No a ona je velice naivní a on jí vždycky něco nakuká, domluví se spolu a pak to oznámí švagrovi. Který mi přijde, že naprosto rezignoval.
Mám z té situace opravdu smutek v duši. Já vím, že je to její věc a její volba.
Ale přijde mi, že prostě na toho P. nakonec dojede... Ale nezměním to a neovlivním. Četla jsem v několika diskusích zkušenosti lidí ze soužití ve třech a vesměs nebyly moc pozitivní. Ráda bych věřila tomu, že to sestře vydrží, ale...
Docela by mě zajímalo, jestli je tu někdo, kdo tak žije, nebo má s tím nějakou zkušenosti ze svého okolí.
Já jsem si sestru vychovala jako své dítě (i když jako malá maminka) a musím říct, že mi z toho dobře není. Navíc příští týden mám půlkulatiny, přijedou všichni tři a já nevím, zda P. přežiji. On je sice velmi chytrý, vychovaný, ale....Já budu vždycky bránit štěstí sestry. A nemám ráda lidi, co si protiřečí, chovají se účelově apod. Nechci mu křivdit, zlý člověk to nebude, jen trochu prospěchářský, s přehnaným sebevědomím. Je to ten typ, co všechno ví, všechno zná a narodil se v kině.
Samozřejmě že na mě měl jakési ironické poznámky, když jsem tam u nich byla, sestra mi to pak řekla...No říkala jsem si, že na to, že je o deset let mladší, by ...Ale to je jedno.-)