Přidat odpověď

Jsem nejstarší ze tří sester. Rozvedená, se synem. Táta zemřel, máma má rakovinu. Jedna sestra je ochrnutá. Druhá je těžce nemocná, rozvedená, sama s pěti dětmi. Do rodiny ještě patří prarodiče, oba na vozíku ve vlastní domácnosti. A ještě jedna prababička, která je fyzicky fit, ale s těžkou demencí.
Při pohledu zpět mám pocit, že se v rodině všechno změnilo, když mi zemřela dcera. V tu chvíli se snad všichni domluvili, že se postarají, abych neměla čas na procházku po Nuseláku. Tisíckrát bych skočila, kdybych neměla pocit povinnosti vůči téhle armádě marodů.
Mám nadprůměrné příjmy, se kterými se mi daří našetřit na auto s invalidní úpravou, na elektrický vozík, na nadstandarty v nemocnicích. Na zájmy a oblečení všech dětí. Na synovy studijní pobyty v zahraničí. Ale při těch výdajích je mi pak blbý koupit boty pro sebe.
Sháním opraváře do všech bytů, dodávky uhlí, hlídám termíny všech plateb, lékařských kontrol, třídních schůzek.
Jedna sestra má postoj: já jsem celoživotně mladší sestra a moc mi to vyhovuje. Druhá se vyžívá v hovorech o své nezávislosti. A vše probíhá ve stylu: "dáš si čaj? Udělala bych ti ho, ale nemám citrony" "Dám. Nechceš tedy pro citrony dojet?" "Chci. A potřebuji ještě maso, žárovky, šampony..., ale nemám peníze" "Nevadí, já to zaplatím." A pak se dozvím, že si někomu postěžovala, že je to se mnou těžký. Přijela jsem buď pozdě nebo brzy, jeli jsme příliš pomalu nebo příliš rychle. Řekla jsem něco, co se jí dotklo. Nejvíc se jí dotkne, když pochválím, jak na vozíku zvládá domácnost. Ale nijak to nekazí vzduch a vztahy. Všichni to bereme. Ona má povahu stěžovatele a potřebuje si stěžovat, aniž by v tom byla jakákoliv zloba vůči mně.
Máma zaujala postoj: všechno se mě moc týká, ale jsem ráda, že to nemusím řešit. Nikdy nám nekecala do vztahů, do výchovy, jako tchýně byla moc oblíbená.
Je to na hlavu, stojí mě to spoustu sil, peněz a času. Nějaký čas jsem spala jen díky antidepresivům. Beru je pořád, ale už nepomáhají na spaní.
Co je ale přes míru, to jsou kamarádky. Většinou mají pocit, že všechno zvládám v pohodě a tak jsem nejlepší osoba, které se vyprávějí domácí zrady, boje a rozchody. Dorazí mě, když mi kamarádka nasadí °porovnávání° - "ty jsi na tom líp než já, my se s manželem dneska pohádali"