Přidat odpověď

I my máme štěstí na extra živé dítě. Jediný, co mi pomáhá, je vymyslet program, aby se prostě nenudila, nejlíp každý den výlet, návštěva u někoho, u nás ... Už ráno jí říkám, co podnikneme, na co se může těšit, u oběda zase. Taky ji zabaví starost o mimi - nosí mu hračky, křupičky, bumbinko ..., otraavuje psa, nahání ho na hračky. Taky hodně slibuju (jen si musím pamatovat a splnit). Jen s tím mluvením, mluví jak předškolák, to je taky nářez, mluví celej den, poučuje, komanduje, zpívá, recituje, huláká. Ale je mi jasný, že horší je mít strach, když nemluví, sestra neřekla ani slovo do tří let a teď mluví úplně normálně.