Přidat odpověď

Jeno, zrovna ty víš, že naše děti opravdu zdravé nejsou . A hned tak nebudou. Jsou to nedonošenci hodně nedonošení, ARO-vaní a JIP-ovaní do alelujá, takže jsem limity hodila jakés takés "pro zdravé děti". Ale i s tím co vím - prostě od chvíle, kdy děti se uměly alespoň zvednout na kolena, alespoň popolézt, byla míra schopnosti se zabavit a počkat "až máma může" výrazně větší, než ležící dítě do roka (my ještě v roce měli ležící děti). Ležící děti jen řvaly a řvaly, takže byl často zázrak dojít si na záchod. A šlo mi pouze o tohle nejextrémnější období. Jinak naše děti jsou zvyklé počkat, nebo aspoň v rámci možností stylem "ber nebo nech". Chceš být v kuchyni? OK - ale jenom zavřený v jídelní židli nebo vůbec. Tečka, nediskutuji. Chápou, rozumí - jsou v židli a spokojení - nebo ječí a jdou vedle. Ječet (vztekle) obvykle přestanou v okamžiku, když se nic neděje a není divák. To tedy v posledních týdnech - dřív prostě vztekle ječeli (i házeli věcmi) až je to přešlo. Vztek "neumazluju" , nemá to smysl, mlátí sebou, třískaj sebou na podlaze, lepší je je nechat.