Přidat odpověď

Úplně Tě chápu, to si musíš zvyknout. Četla jsem v jedné takové té populárně psychologické knížce (jmenovala se nějak jako "Hodíme se k sobě"), že jednostlivé rodiny mají určité "rodinné kultury", tedy soubor zvyků, které jsi tak pěkně vypsala, a ty se mohou výrazně lišit. Můžou být rodiny z jiných zemí s velmi podobnou kulturou a rodiny z jednoho města, které se velmi liší.
Samozřejmě je lepší, když oba pocházíte z rodin s podobnou "kulturou", ale zase pokud vám vše ostatní klape, holt se přes to musíte přenést. Partnerovi třeba taky vadí, že jste třeba moc hluční, nebo mají rodiče méně naklizeno nebo Ti furt volají nebo kdoví co (my to zrovna tak máme).
Rodiče bývaalého přítele byli ze Slovenska, ale naše rodinné kultury byly v mnoha věcech velmi podobné, takže jsem měla moc ráda jeho rodiče a on moje. Rodina mého manžel jsou taky takoví "studení čumáci" - manžel třeba ani neví, odkud pocházeli jeho prarodiče a kolik měli sourozenců, což je u nás naprosto nepochopitelné...