Tak to mám lehce opačně - přijde mi takové relaxovanější manželova rodina a řekla bych, že s nimi cítím minimálně stejnou a spíš větší pohodu než u našich
. Třeba ty svátky
...narozeniny slavíme, ale svátky tak napůl no - dětí jo, naše tak že si popřejeme, někdy trošku lepší večeře. Ale třeba moje máma mi omlátí o hlavu, když zavolám o den později
. Ale vždycky - jako fakt mě nebaví být stále v pozoru, jsou kolem mě bez mého zaregistrování mnohdy důležitejší věci... .Prostě máma je nervák, táta cholerik, muž a jeho rodina jsou kliďasové v pohodě, co věci až tak moc neřeší. K životu mi přijde teda model manželovy rodiny víc
. Asi jsem si jako malá ty stresy už vybrala (jako schovávat se v pokojíčku, když se rodiče hádaj a tak).