Vůbec mi není líto, že mám "odroděno", první těhotenství bylo sice pohoda, ale porod už rozhodně ne a několik měsíců po porodu taktéž ne. Další dvě těhotenství jsem už snášela hůř a při tom třetím jsem byla fakt vyčerpaná, moje tělo by víc nezvládlo.
Ani mi není líto, že už nemám doma malé miminko, nejsem ráda uvázaná 24 h denně. Užívala jsem si to, ale mám radši období, kdy už dítě chodí a aspoň trochu mluví.
Co mi moc chybí, je nošení, to mě teda poslední dobou přepadají nostalgický chvilky a když vidím nosící maminku, tak je mi líto, že už mám "odnošeno". Nejmladšího jsem ještě letos na dovolených poponášela, ale je mi jasný, že už to byly poslední záchvěvy. Navíc jsem spíš milovala nosit mimino na břiše než na zádech.
Strašně ráda bych byla fyzicky zdatná, až budu mít vnoučata, abych si je mohla ponosit
.