Přidat odpověď

Jdu se jen vykecat Jeli jsme se synem mhd. Bylo děsně natřískáno. Syn se neumí moc držet, tak jsem ho chtěla usadit na jediné volné místo v dosahu. A on se šprajcnul, že si tam nesedne. Posadila jsem ho tam a on začal docela vyřvávat. Vedlesedící osoba mu teda uvolnila místo u okna, kam se náš synek teda milostivě uráčil sednout. Bylo mi tak trapně, že jsem za volné místo poděkovala (dcerku nosím a měla jsem ještě batoh, tak jsem si taky ráda sedla) a dělala, že tam nejsem. A to nejlepší nakonec: Baba, co seděla naproti celou cestu synkovi vykládala, jakej je šikovnej chlapeček a že kluci zlobit musí Vím, že jsem měla po začátku záchvatu dítěti oznámit, že můžeme jít taky pěšky a pokud by toho nenechal, tak vystoupit a jít pěšky (je to docela daleko, takže by si to fakt pamatoval). Nějak jsem nebyla dost pohotová a teď mě to štve. A prej šikovnej chlapeček a že zlobit musí
A taky mám zlost na sebe, že jsem ZAS výchovně selhala
Chjo Vím, že je to blbost, ale muselo to ven