Přidat odpověď

My jsme dlouho zvažovali, jestli zvolit školu se zkušenostmi s domácím vzděláváním, ale vzdálenou, nebo školu bez zkušeností tady u nás, kde by se syn mohl účastnit různých školních akcí, výletů ap. U zápisu v místní škole jsme zjistili, že paní ředitelka je naším nápadem nadšená, a řekli jsme si, že nemáme, co ztratit, a že si je vychováme.
Paní ředitelka byla dokonce tak vstřícná, že Jakubovi umožnila chodit do školy jaksi postupně, aby si jednou snáz zvykl-takže první rok chodil na tělocvik, druhý rok na tělocvik a výtvarku-tj. předměty kde o nic nešlo a on se mohl v klidu rozkoukávat. Potom sice došlo na postu ředitelky ke změně, ale tím že je to malá škola a už nás všichni znají, jedeme tak nějak samospádem s druhým synem podobným stylem dál.