Přidat odpověď

Holky to už napsaly, typické pro dvoutříleťáka , zrovna máme doma to stejný podruhé, starší syn byl to samé, kdybychom za každé jeho nebudu dostali korunu, jsme již milionáři Chce to vydržať,nejít přes určité hranice, jako přes silnici jen za ruku, i kdyby se měl uvztekat apod. Snažím se někdy těm situacím předcházet, že třeba když máme někam jít na čas (př. se starším do školky, na tenis apod.) dávám si trochu víc času, protože, jak se začne už se honem oblíkejte, mladší je vztekne a už to jede, ne vždy se ovšem daří Někdy i pomáhá, i když přiznávám, že na to není vždy síla a energie, trouchu soutěžit....třeba že obujeme botičky dřív než starší to stejné s bundou, nebo místo obuju Ti boty, na což malý řekne neobuju , můžu Ti pomoct s botičkama, na to docela slyší a doma když se vztekne a leží na zemi, tak ho nechám a nevšímám si ho, čím víc se ho snažím zklidnit, tím míň reaguje. A na ulici taky, stalo se to párkrát a když je nejhůř vezmu ho pod paži a v klidu odcházíme, a až se zklidní tak mu řeknu co se mi nelíbilo atd (možná to zní hloupě něco diskutovat s dvouleťákem, ale u staršího se mi to osvědčilo) anvíc zastávám názor, že ve chvíli amoku nemá naprosto žádný smysl na něj křičet okamžitě přestaň, dostaneš na zadek apod....nulový účinek Tak hodně sil a uvidíš přejde to