Přidat odpověď

Jedináčka bych klidně doma učila, pro mě by to bylo mnohem snazší a nemyslím, že by tím dítě trpělo.

Já si vždycky na začátku roku zjistila, co má na konci umět a v jakém zhruba rozsahu, to jsem si rozházela po měsících do bloku(a pak to stejně různě přesouvala podle momentálních zájmů syna) a místo učebnic jsem si vybrala nějaké pracovní sešity a hlavně jsme hodně dělali podle svého na různé pracovní listy.

Syn vždycky nejdřív po snídani bojoval s písankou(cca půl hodiny), potom měl krátkou přestávku a pak jsme právě dělali nějaké zábavné úkoly, nebo jsme šli na procházku a "učili se" prvouku a tak podobně. Potom jsem většinou šla vařit a syn mi u toho něco četl nebo "vařil" se mnou- na receptech se krásně učí matematika , no a po obědě už byly školní děti taky doma, takže kamarádi, kroužky, jeho vlastní zájmy...nuda u nás nebývá.