Přidat odpověď

No tak jsem na odborné pozici, v nadnárodní firmě. Jezdím do práce na sedmou, končím v 16:00. Všechna jednání, která plánuji já, dávám na dopoledne, nebo maximálně od jedné, abych si pojistila konec. Když to organizuje parnerská strana a tuším, že to nedopadne, tak si domluvím rodiče (mají to 100 km, tak jsem to využila zatím 2x), nebo mám jako pojistku jednu paní, co by děti vyzvedla a vzala k sobě + jsem dala právo na vyzvednutí dětí prakticky všem z ulice + všem známým.

Vstávám v 6, děti rozváží manžel, já jen když nemůže. Všechny kroužky mají děti v rámci školky/školní družiny, jazyky jako volitelné ve škole. V 16:50 vyzvedávám starší, v 17:00 "Moc se omlouvám" mladší.
Nakoupíme, vyložím věci z auta, do ledničky, nají se, připravím svačinu na zítra, uděláme úkoly je šest. Připravím jim oblečení na zítra, vykoupu, je půl sedmé. Dám něco do pračky, konečně se převléknu a přichází hladový manžel, který se diví proč není připravená nějaká kreativní večeře, vyžehleno, vyluxováno ... než si to vysvětlíme je osm (mezitím dám dětem druhou večeři, jemu večeři, dětem řeknu pohádku před spaním), pak jdu s manželem něco připravovat do jeho práce ... a je jedenáct, konečně si můžeme povídat, jenže už jsme úplně hotoví a tak to o půlnoci zabalíme :)

Nestíhám v týdnu nic. Jednou týdně se mi povede vyžehlit a to asi vrchol snažení. Pokud manžel zůstane v práci do noci, získávám tím čas a stihnu i něco navíc, ale jinak zůstává všechno na víkend.