Přidat odpověď

Můj příběh možná některé z vás znají. Vyrostla jsem ve velmi, velmi skromných podmínkách. To tak skromných, že jsme s mými sestrami často trpěly hlady. Vyrostla jsem s dvouma otci, z nichž každý (bio i adoptivní) byl alkoholik a týral nás. Vyrostla jsem s matkou, která je závislá na Lexaurinu a zapíjí ho chlastem. Vyrostla jsem s matkou, která má sebevražedné sklony (několikrát jsem ji zachraňovala jako dítě), ráda se rouhá a má úžasnou schopnost dělat dluhy kam se podíváš. Vyrostla jsem s matkou, která se nikdy neuměla postarat sama o sebe, natož o tři děti. Vyrostla jsem s matkou, která nás psychicky týrala. Vyrostla jsem během neustálého stěhování, měnění školy, kamarádů, "zázemí" a to jen z důvodů útěku před jejich dluhama. Vyrostla jsem s matkou, která nám denně opakovala, že nás dá do děcáku. V 16ti letech jsem začala pracovat napůl se studiem a odešla z domova. Odpadly jí se mnou tedy veškeré výdaje. Styky jsme přerušily. K narozeninám mi místo přání k 20tinám poslala přání, do kterého vepsala, jaké jsem prase a jak nemá dceru. Bezdůvodně.

V mých 21 letech (vloni) mě opět psychicky zpracovala (po mobilu) a já si pro ní vzala půjčku. Vlastně ne pro ni, ale pro mou nejmladší sestru, která s ní zatím stále žije a které jsem chtěla poskytnout trochu zázemí, místo dalšího a dalšího stěhování. Zrekonstruovala jsem jí tedy byt. Ona z něj ale po čtyřech měsíc zase utekla. Zase za nějakým chlapem(už nevím kolikátý v pořadí), i se sestrou.. Půjčku jsem si tedy vzala zbytečně. Od té doby s ní každého 20tého v měsíci řeším, aby poslala peníze. Níž vám přeposílám kousek naší konverzace.

Od pátku jí píšu, nereaguje. Teď jsem jí napsala, že zítra očekávám peníze na účtě a napsala mi "V pátek a neotravuj" já "20tého je ve středu" "Píšu v pátek, neumíš číst? Zvracím kudy chodím, mám 46 kilo, UŽ TI NEDOVOLÍM HAZARDOVAT SE MÝM ZDRAVÍM" "20tého je ve středu, neumíš číst ty? Zvracela bych taky nemít na dluhy, které nadělám. Já ti jinak nic nedělám, jen chci své peníze, které jsem ti půjčila zbytečně" "Tak že jsi se s pomocí tak vnucovala, ty chytrá, měla jsi říct, že máš v plánu nás jen ničit, že já kráva ti věřila a pomoc přijmula, za chyby se platí, ale tobě se to jednou všechno vrátí, krasavice. Zapomínáš, že značnou část dluhů mám díky tobě a tvým pubertálním rozmarům." "Nevím o jakých rozmarech mluvíš, když jsi nás ani nedokázala nakrmit. Když byl hlad, chodili jsme krást na pole nebo žebrat do obchodu na dluh (samozřejmě my, tobě bylo trapně). Jinak ano, děti něco nestojí, ale já se na svět nedrala." "jsi ubohá a moc" "Jen ti nastavuju zrcadlo mého dětství, tak zítra čekám platbu, čau" "Do pátku a neotravuj, jasný??!!" "Otravuju? Přečti si smlouvu, k jakému datumu mi máš splácet" "Já si snad kvůli tobě změním číslo, už mě NEOTRAVUJ!"

Jdu si nalít sklenku vína a ... brečet už asi ani ne, po těch letech už brečet díky ní ani neumím..

Takže ano, i takové matky jsou.. Nevím, proč to píšu. Snad jen, že vám všem přeju tohle nikdy nezažít. Že vám všem přeju mámu, ke které se můžete přijít vyplakat, když je vám smutno. Že vám přeju mámu, které na vás záleží. Že vám přeju mámu, která vám udělala krásný dětství. Že vám přeju mámu, která, když by se jí něco stalo, bude vám neskutečně chybět. Mě by se v takovém případě asi jen ulevilo...