Přidat odpověď

Fialko, moře

Celý zájezd jsem zaplatila jen jednou, mým milovaným pěstounům, teří se mě ujali, ač nemuseli, bez kterých bych byla skončila v děcáku a kteří se ke mně chovají jak vlastní rodiče (a jak tady vidím, tak mnohem líp než řada rodičů) už spoustu let k výročí.

Byl to týdenní zájezd v ČR, vlastně ani ne zájezd, ale pobyt s jídlem, cestu si hradili sami. Byli moc rádi, nečekali to a vím, že to považovali za hodně velký dar.

Ale to jsem byla už dávno dospělá, dlouho jsem pracovala.

Jsou to po mém manželovi a dětech moji nejbližší lidé, kteří toho pro mě udělali tolik, že jim to nebudu moct nikdy splatit . A oni nám za to moc děkovali (i když jim ten týden bohužel propršel) a vím, že byli rádi a byli na to pyšní.

Když si ale představím osmnáctiletou holčinu, která někomu dá takhle veliký dar, navíc zájezd k moři, který je určitě dražší než v tuzemsku, někomu, kdo ji spíš trápil než pomohl, ač k ní povinnosti měl, a ten někdo nejen že nepoděkuje, ale ještě držkuje, otvírá se mi kudla v kapse.


Kopni je do zadku, nic jiného si nezaslouží..