Přidat odpověď

Fialko, rozumím ti a je mi Tě moc líto. Já boužel zažila skoro na vlas stejný příběh. Užila jsem si psychického týrání, hladu a bohužel sexu od 8 let.
Mnoho a mnoho let trvalo, než jsem byla schopná normálně žít. Dnes mám 36, mám dvě krásné děti, moc hodného manžela, jeho rodina netuší, jak to u nás chodilo, jen ví, že asi nebylo vše OK. Se svojí rodinou se nestýkám, odstěhovala jsem se stovky kolometrů pryč a za tím obdobím, co se mu říká dětství, jsem zvládla udělat tlustou čáru. Dokonce jsem ve 25 začala dálkově studovat VŠ, musela jsem na plný úvazek do práce a dnes mám i dobrou práci.
Teď jsem spokojená osoba, stále ještě splácející dluh za mojí matku, ale už to končí. Taky jsem si vzala půjčku na byt, který už ale dnes není ...
V mém případě se jednalo o 1 500 000.
Přežila jsem, posílilo mě to ... nikdy bych nedopustila, aby mé děti zažívaly podobné věci. Jen asi i já jsem špatná matka, já jim zase dopřávám všechno, asi je rozmazluju víc, než bych měla. Ale sobci z nich nejsou Ai si vynahrazuju něco, co jsem sama nezažila.
Držím ti palce, abys vše zvládla a sama měla úžasnou vlastní rodinu.