Přidat odpověď

No, teoreticky jo, záleží na povaze a jak daleko to bude všechno mít (dojíždění a tak). Mýmu synovi bylo teď 10 a zdaleka ne vše v tomto směru zvládá (dcera už sama jezdila v tomto věku víc, protože měla školu blíž a vůbec je trochu samostatnější). Navíc má poněkud fóbii z metra, bojí se v něm jezdit sám, tak jak to jen jde, tak se snažím, aby nemusel.
Dva roky jsou ale stejně docela dlouhá doba. Podle mý zkušenosti je pro děti dost důležitý, aby měly v životě nějakou stálost, něco, s čím můžpou počítat - a k těm patří i pokud možno stejnej člověk, kterej je vyzvedává, hlídá apod.
Jinak já jezdila jako 7miletá sama autobusem a pak trolejbusem do města do školy. Všechno jsem to technicky zvládala, nikdy se mi nic nestalo a nikdy jsem si na to u rodičů nestěžovala. Ale doteď si pamatuju ten šílenej pocit osamění, to se ani nedá popsat.