Přidat odpověď

Míšo, je mi 25 let, vždycky jsem chtěla mít první dítě do 25 let, teď už to nestihnu. Vystudovala jsem sociální práci, teď pracuju jako sociální pracovnice a zkouším si dodělat doktorát, jenom tak abych nevyšla ze cviku, nijak na tom nelpím, k práci to nepotřebuju, ale spíš abych nezakrněla a protože mě ta problematika zajímá. Já fakt mám i jiné zájmy než otěhotnění, soustředím se na práci, která mě baví, nedávno jsme měnili komplet všechny okna na celém baráku a malovali jsme, což jsem fakt měla jiné starosti, ale u mě toto nezabírá. Teď mě čekají dva cykly bez medikace, tak si dávám čas do vánoc a nesleduju nic - bazální teplotu, nemám spočítané, kdy bych měla mít teoreticky plodné dny (protože stejně je v tu dobu nemám), prostě tomu dávám volný průběh, i když v myšlenkách to pořád je. Včera tu byla ta příbuzná, co nečekaně otěhotněla, je z toho úplně nešťastná, vůbec to dítě nechce a úplně se hrozí toho, že to bude zase holka. Je to hrůza, přijde mi to nespravedlivé, že ona, která ho nechtěla a brala antikoncepci, ho bude mít, a já se už rok a půl snažím a hrozně si ho přeju, nic...