Taky bych to nelámala, dvouletej šprček je fakt ještě malej...docela se mi vyplatilo děti respektovat, ne teda, že by mi skákaly po hlavě
ale snažíme se jim vyhovět, když to jde - a oni docela dobře chápou a zvládaj situace, kdy to fakt nejde. (asi je to individuální, některý dítě by pak zase třeba řvalo, že když to pořád šlo, proč ne i teď? ale přijde mi, že lámat ho je ta poslední možnost, ne ta první...jestli je partner z toho smutnej, zkusila bych to, co už tu někdo psal, prostě odejít a nechat ji doma s tatínkem...Moje děti ale nemají rády, když se na ně někdo vrhá a nutí je do projevů lásky apod., musí se jim dát čas, aby se "ochočily" a pak přilezou samy