velice děkuji za lidský přístup.
Mé krédo je, že nestojím o lítost ani chvalozpěvy, jen žádám o respekt.
Po tom co máme za sebou mě hned tak něco nerozhází, přesto aleně gratuluji. Po jejím příspěvku se mi udělalo opravdu zle.
Žiju v domě, kde je cca 120 těžce postižených lidí. Asi by vás šokovalo, že zhruba 70% je po úrazu či nemoci, t.j. že se narodili zdraví. Opravdu se může život změnit během vteřiny.
Lukášek poté co se probral s umělého spánku měl sice poškozený mozek, nicméně nikdo netušil jak to dopadne. Začal se probírat z apalického syndromu a ze začátku byl na 3-4 měsíční úrovni(to mu bylo 8 měsíců), bohužel potom mu začala atrofie mozku, přidaly se komplikace a zůstal na úrovni měsičního dítěte.
Třetí rok od napadení se začal usmívat, od jara 2004 se rozchechtá, že mu "poskakuje" hrudník a úsměv má větší než Lucie Bílá :-).
Přeji si jen aby neměl bolesti a byl šťastný a tak tomu také je.
Dobře ví kdo je máma.
A i kdyby nevěděl, byl naprosto jak hadrová panenka, tak není biologický preparát, stejně jako alena naprosto postrádá sociální cítění a ohleduplnost.
Předchozí