Přidat odpověď

Jo, vzpomněla jsem si na jednu zajímavou knihu, pokud máte praštěné děti - Pohádky z bramborových řádků od Carla Sandburga. Cituji z recenze:

První kniha „pohádek“ vyšla Carlu Sandburgovi v roce 1922. Sandburg je prý psal pro své tři dcery. A prý si vědomě stanovil cíl – vytvořit moderní pohádky jako protiklad evropské pohádkové tradici s jejími rytíři, draky a princeznami. Vznikl vskutku pozoruhodný text.

Je to text psaný básníkem, pro něhož není primární vyprávět příběh, ale především vyvolávat obrazy. Obrazy o to působivější, nakolik jsou nečekané a zvláštní. Jak se vám líbí například myšky, které pojídají rezavé hřebíky? Nebo dva mrakodrapy, které se rozhodly, že budou mít dítě? Nebo vlakové koleje, které jsou „zklikatělé, jako když se jedno Z položí hned za druhým Z“? Dospělým se to všechno může zdát uhozené, ale čím bláznivější představy, tím víc se děti usmívají a chichotají.

Nečekaný a netradiční, ba dokonce potrefený je i sám způsob vyprávění. Logický sled v něm nemá význam, smysl zde pozbyl smyslu. Sandburg se nechal volně unášet svou imaginací, v jeho „pohádkách“ obrazy dávají vzniknout dalším obrazům silou básnické asociace. Je proto správné dávat slovo „pohádky“ do uvozovek, protože vůbec nejde o tradiční pohádky. Ve své podstatě je to spíše poezie převlečená za prózu.