Přidat odpověď

Ahoj všichni, předem se omlouvám za délku příspěvku.

přicházím si pro radu nebo spíše nezaujatý pohled zvenčí. Velmi mě trápí stav mé mamky a už nevím, co s ní máme dělat. Musím začít trochu zeširoka, abyste pochopili souvislosti.

Moje mamka měla celý život za zadkem své dva bratry a svojí maminku, kteří ji vždycky pomohli v různých životních situacích, včetně fin. zabezpečení - příklad - v životě se nestarala o vlastní bydlení, placení inkasa (2x se rozvedla, vždy se automaticky vrátila do rodného domu pod křídla své mamky, která taky mě a sestru vychovávala). Když před 8 lety umřela, tak její štafetu, co se týče zabezpečení, úspěšně převzali oba bratři, v té době finančně za vodou (mamka žije sama, oni taky). Mamka před několika lety sekla s prací (protože ji to nebavilo) a nechala se od nich doslova živit (protislužbou bylo, že bráchům vařila a nakupovala, prala, žehlila, ale to bylo vše).

Ještě dodám, že jsme všichni bydleli v jednom domě, kde mamka měla sice svůj byt, který ale nepatřil jí, protože bratři ji před 20 lety vyplatili a prostě ji tam nechali z dobré vůle zadarmo bydlet, jeden bratrů bydlel v další bytové jednotce ve stejném domě, druhý byl tehdy dost při penězích (podnikal) a koupil si jiný dům kousek odtud.

Oba mamčini bráši ovšem hospodaří od 10 k 5, takže před cca 8 lety přišel moment, kdy se strýcové (mamčini bráši) dostali do finančních problémů a řešením bylo odprodat část domu, kde žila mamka a jeden z nich. My jsme se tehdy nabídli, že bychom si od nich půl domu koupili, protože v té době jsme řešili vlastní bydlení. Tak se i stalo, podotknu že jsme zaplatili plnou tržní cenu. Mamce strýc postoupil svůj větší byt v tomto domě, kde bydlel on sám a on se nastěhoval do poměrně příšerného nezrekonstruovaného bytu o patro níž. My si podle smlouvy ponechali prostory, kde původně bydlela mamka a k tomu půdu, ze které jsme chtěli vybudovat podkroví a stávající 2+1 o něj rozšířit.

Tehdy se nám narodily děti, mamka, samozřejmě, tím že byla doma, a prakticky neměla nic na práci, nám pomáhala, ale zase ne nijak extrémně, spíš to bylo v rovině, že jsme se muesli o pomoc dost prosit.

Hlavní problem nastal před rokem, kdy se opět její bráchové ocitli na mizině (ani jeden z nich totiž nepracuje, důvody nebudu rozebírat, neb by z toho byl další elaborát) a dost drsně na nás vystartovali, že si buď koupíme druhou půlku domu anebo ji prostě budou muset prodat někomu jinému. Což pro nás byl šok, v té době už jsme začali přistavovat podkroví, takže dost peněz padlo na to. Nicméně, když nám to dokonce poslali přes právníka a začali vodit realitky, tak jsme to museli řešit a po delších tahanicích teda tu půlku koupili (podotýkám, že opět za tržní cenu a nejedná se o domek v malém městě, takže cena šla do miliónů). Už toto manžel velmi těžce nesl, bral to od naší rodiny jako podraz, protože o prodeji druhé půlky domu se nikdy nemluvilo a prostě jsme na něco takového nebyli připraveni.

Bohužel, bratři si mysleli, že tam prostě mámu necháme dál bydlet, ale můj manžel s tím prostě za stávajících podmínek nesouhlasil – jak jsem psala, mamka nepracuje (je jí 55), nemá ABSOLUTNĚ žádný příjem a splátka na hypotéku, do které jsme byli nedobrovolně natlačeni, je kolem 20 tis., přičemž já jsem na mateřské (a nyní jsem už půl roku doma takřka bez příjmů) a manžel má příjmy jen lehce nadprůměrné (většinou pod 30 tis.). Takže jsme se s mámou domlouvali, jak to teda uděláme – tehdy zrovna měla období, že si našla práci, tak manžel jí navrhl, že klidně může zůstat v tom menším nezrekonstruovaném bytě, který jí pomůžeme opravit a ona si časem vezme cca 300 tis. půjčku ze stavebka, kterou nám částečně přispěje. Ale ona se vzápětí na práci vykašlala, dala výpověď. Nakonec to dopadlo tak, že se nastěhovala i druhým bratrem do domu toho 3. bráchy, který vlastně tohle všechno zpunktoval a my jsme jeden byt u nás v domě pronajali, a druhý byt dalšího půl roku svépomocí rekonstruovali (což je při dvou malých dětech vyslovená lahůdka) a taky ho dali do nájmu, protože bez pronajmutí obou bytů bychom hypotéku neutáhli. My sami dál bydlíme s dvěma dětma ve 2+1, protože tyhle všechny operace nás tak finančně i psychicky vyšťavily, že nemáme ani peníze ani sílu dál ve stavbě pokračovat.

Od té doby nám máma strašně vyčítá, kterak jsme ji vykopli z rodného domu, vlastní matku. Přitom si myslím, že jsme měli snahu snahu jí řešení nabídnout a ona to nechala plavat. V bratrově domě vede v podstatě stejný život jako tady, nic neřeší, o nic se nestará, s tím rozdílem, že už ani o děti nemá zájem a odmítá se s nami stýkat, což mě strašně mrzí, protože oni ji mají moc rádi a ona když má náladu, tak to s nima fakt umí a čas, který s ní oni stráví, je podle mě hodnotný.

Horší však je že se úplně zhroutila do jakési apatie, má totiž problémy se štítnou žlázou a přestala brát prášky, prý je to k ničemu. Odmítá se mnou komunikovat, se ségrou ještě jakž takž. Odmítá návštěvu psychiatra, psychologa, odmítá jít do práce, odmítá řešit nějaké dávky od státu. Je to prostě děs. Ségra jí sem tam dá nějaké peníze, bratři taky, ale sami už skoro nemají, ten jeden navíc vážně onemocněl. Já jsem teď v 8. měsíci těhotenství s 3. prckem, finančně jí rozhodně vypomáhat nemůžu a celkově mám sama co dělat s dvěma malýma dětma. Když za ní třeba přijdu, je zamknutá u sebe v pokoji a ani mě nepustí dál, prý se stejně nic nevyřeší. Dřív byla aspoň trochu aktivní, pohlídala děcka, šli jsme ven atd. a teď absolutně nic, nic. Navíc ji furt musíme hlídat, aby šla včas na pracák, je tam registrovaná, sice nebere žádné dávky, ale platí za ní aspoň zdravotní, což už se jednou stalo, že tam několikrát nepřišla a vyřadili ji a my se ségrou jsme za ni museli dluh doplatit.

CO S TÍM? Bohužel navíc máme v rodině poměrně rozšířenou schizofrenii, takže se obávám, že ji zřejmě má i ona. Ale jak jí máme pomoct, když ona sama nechce?

Co byste dělali? Někdo radí, nechat ji převést na psychiatrii, ale to ona nám v životě neodpustí. Kdyby aspoň z její strany byla ochota něco se sebou dělat, ale já vždycky akorát provolám hromadu peněz, když jí zavolám a v závěru se akorát pohádáme, protože mě ten její stav strašně ničí a ona ho nechce řešit. Vím že by jí třeba pomohlo, kdyby sem mohla jít bydlet, ale jak jsem psala výš, splátka hypotéky je fakt vysoká a my si nemůžeme dovolit nechat ji bydlet v samostatném bytě a ještě za ni platit spotřeby, když nemá zájem se na tom jakkoli podílet.

Díky za každý názor.
NOJA