Přidat odpověď

Na moje děti to taky sedí. Syn se už v břiše choval jako válečník, prokopal mi do břicha úplně černou modřinu, která mi slezla až měsíc po porodu. A při porodu jednal dle hesla - když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou. Rval se a rval, až se prorval. Nic moc teda, navíc měl fakt velikánskou hlavičku, myslím 38 cm. Naštěstí jsem měla rozumného porodníka, tak to dopadlo bez nástřihů i poranění, ale zas to trvalo 28 hodin. Synek je doteď velmi zaruputilý a když něco nejde, propadá amoku a jde do toho silou, místo co by zapojil (jinak velmi chytrý) mozek a zkusil to jinak.
Dcerka si vše dělá po svém. Jakmile jsou mé zájmy v souladu s jejími, ukázkově spolupracuje, což se projevilo i při porodu - byla hrozně šikovná, vždycky se natočila zrovna tak, jak bylo potřeba. Ale běda, když se zájmy rozcházejí - nesvedu s ní nic, ani po dobrém ani po zlém. Velmi dobře si pamatuju, jak po mně v hysterickém záchvatu házela lžičkou, to jí bylo cca 8 měsíců, protože ona přece chce jíst rukama....