Přidat odpověď

nevím kolik mamince je, ale každopádně už spadá do kategorie "starého psa novým kouskům nenaučíš".... teď už těžko dokáže převzít starost o sebe jen do svých rukou.... Jak to vidí tvoje sestra? Taky se jí zdá že je to nutné řešit, nebo myslí že ještě nenastal ten čas? To je docela důležité - jestli to lze, abyste postupovaly společně, ať není ještě víc rozkolu v tvé rodině. Pokud je to tak jak popisuješ, nesnažila bych se asi nijak zásadně něco měnit, jen v odpovídajících intervalech kontrolovala jak na tom maminka je. Pokud se ale začne zavírat, nevycházet, nemýt, neuklízet atd.... to už je na tu psychiatrii docela dostačující. Tam ji ale nejspíš nevyléčí, obávám se že se může i zhoršit.... No ale s diagnozou se už dá pak dál řešit to, jestli o ni někdo bude pečovat (instituce/rodina) a bude mít na ni příspěvek na péči, či ona dostane invalidní důchod atd....
Ale opravdu v rámci zachování vlastního duševního zdraví, a vlastní rodiny - uvědom si že problém má ONA, a dokud je svéprávná, řešit ho musí také ona (může požádat někoho o pomoc, jasně, ale rozhodnutí je na ní). Pokud to nezvládne, řeš to tak aby to vyhovovalo TOBĚ, poněvadž ať uděláš co uděláš, budeš pro ni vždycky ta špatná - tak abys to čekala a nebyla z toho zklamaná.