Přidat odpověď

Holky, díky za příspěvky.

Ono jí je to vlastně jedno, jestli za ní přijdem nebo ne. Je skoro celej den zavřená v pokojí, sní třeba 10 piškotů (to teda ne samozřejmě pořád, ale třeba včera jo), čte si duchovní literaturu, medituje a chce mít klid. Když se s ní chceš bavit o její situaci, tak ti řekne, nestresuj mě, mám z toho bolest za hrudní kostí a odmítá se bavit o tom, že takhle to nejde přece dál. Řekne ti, že čeká, co bude. Ale ono bude HO*NO, pokud s tím nebude sama něco dělat. Před lety zdědila jakýsi pole na Pardubicku a upíná se k tomu, že ho prodá a bude mít peníze - ten prodej by se měl fakticky uskutečnit někdy v listopadu a má za to dostat asi 400 tis., ale to pořád není dlouhodobý řešení její situace, ona si prostě myslí, že jí to vystačí do konce života nebo co. My bychom ji nejradši domanévrovali k invalidnímu důchodu, ale vůbec netuším, jestli je to reálné.

Jinak ta schizofrenie - u nás se s tím léčí jeden z jejích bráchů, od druhého bratra oba synové a začalo to u mojí prababičky - ta byla údajně úplně normální a začalo se to u ní projevovat až po 60tce.

A teda souhlasím s tím, že by měla jít k tomu endokrinologovi, to bude asi základ všeho.