Přidat odpověď

Chvilka samoty by měla být povinná.

Já než se naučila zdrhat od rodiny, tak jsem mívala pěkně protivná období. Teď už poznám dopředu a i když se mi kolikrát nechce povinně si samotu naordinuju.
Tuhle jsem se v noci courala po náměstí, pak v parku, tam jsem dostala strach z úchylů a když jsem dorazila dom, tak to mělo hned dvojí efekt. Já byla šťastná že jsem neznásilněná a manžel mi tak úplně nevěřil že jsem byla na procházce a ta trocha tajemství mu udělala vysloveně dobře. týden na to se nenápadně ptal kámošek zda jsem u nich byla a zelenal vždy při odpovědi že ne.

jinak nelepší samota je v noci v koupelně u zapnuté pračky - je to jediný člověk který mi pravidelně pomahá s prací a se vším souhlasí.