místní přiblblé anonymky s chutí se zakusující do cizího neštěstí, měly byste denně klečet na kolenou a děkovat pánubohu, že se vám naštěstí nikdy nic podobného nestalo.
I když se člověk maximálně snaží a poctivě si myslí, že dodržel všechna bezpečnostní pravidla a vychytal všechna nebezpečí, občas v nich najde takovou díru, že zůstane jen koukat a dodatečně poděkuje pánubohu, že z toho nebyl žádný průšvih.
A tím, že jste své děti nikdy ani na minutku neopustily, se tak nechlubte, ona to asi za prvé není tak docela pravda, a za druhé, i kdyby byla, tak to začne velice brzy lézt na mozek.
Já své dítě všude tahám s sebou, za skoro dva roky bylo hlídané snad třikrát. Takže bych se měla podle vašich měřítek považovat za "vzornou matku". Ale já si naopak myslím, že to, jak to dělám, není úplně v pořádku a že bych si měla každý týden zajistit aspoň pár hodin jen sama pro sebe. Už totiž začínám na sobě pozorovat, že občas bývám podrážděná a nevrlá, a musím s tím něco udělat dřív, než z toho zhloupnu tak obludně a děsivě jako vy.
Předchozí