Přidat názor k článku Pan Dolejš jde k ústavnímu soudu

Kukuk, nevím, co to s Tebou je. Píšeš - i lékař se dá zařídit s dětmi: ale co když tam chytí nějakou chřipajznu či ještě něco vážnějšího? Opravdu je to tak nezbytně nutné? Nebo - já jsem jednou shodou okolností byla s asi čtyřletým synem u gynekoložky; a když jsem si lehala na vyšetřovací stůl, najednou mi došlo, jaká pitomost to je, aby se mé dítě dívalo na něco takového, jako je vyšetření na gyndě. Naštěstí ho tu chvilku pohlídala sestra, ale 1) není povinnost sester hlídat děti matkám, co si nedokážou najít hlídání a za 2) taky by se to dítě té cizí "ženské" mohlo bát a brečet a vyvádět atd...
Dále. Jsou tu třeba i babičky, které si chtějí svých vnoučat trochu užít - a poslední dobou se objevují hlasy, jak děti vlastně potřebují prarodiče. Jednak se děti učí přijímat a dávat lásku více lidem než jen matce, jednak si zvykají, že není "jen" matka, ale i jiní lidé, kterým mohou důvěřovat, jednak se od babiček a dědečků mohou naučit leccos navíc, protože prarodiče se třeba mohou zabývat jinými činnostmi než rodiče (příklad: se synem žijeme v bytovce, a u své babičky má možnost se učit vycházet se psem, kočkami, slepicemi...). Věnující se dědeček potom může nahrazovat chlapci z rozvedeného manželství chybějící mužský vzor apod.
Dále. Ačkoliv syn býval a občas i nyní bývá sem tam na den, dva či o prázdninách na týden jinde než pouze v mé péči (u babiček), přesto ho miluji a cítím se být Tebou dosti nepatřičně nařčena z toho, že mě "obtěžuje".
Moc dobře vím, jak moc toho pro syna obětuji - ale na to, abych se mu příště i nadále mohla láskyplně a obětavě věnovat, potřebuji, aby ho sem tam ohlídal někdo jiný.
Asi bych se s Tebou vlastně nemusela vůbec bavit - ale přesto: snaž se být trochu tolerantnější a vlídnější. Jsi-li taková i na své děti - a ještě jim ani nedovolíš vztahy k někomu jinému než sobecky k sobě, pak Tvé děti upřímně lituji.
Kromě toho chci podotknout, že jsi velice ješitná a nafoukaná na své schopnosti, když si myslíš, že dokážeš své děti uhlídat před všemi nehodami a neštěstími, co se jim mohou naskytnout. Uvědom si, že jednou začnou chodit do školky, školy, kroužků - a tam s nimi NEBUDEŠ!!! I kdybys měla oči na šťopkách a byla sebepečlivější, nějakému tomu zranění NEPŘEDEJDEŠ!!! Možná jsi měla dosud štěstí; ale čím větší děti budou, tím víc jim budeš MUSET dát víc volnosti - i s rizikem, že se jim něco stane. Když je k sobě upoutáš řetězy, budou nešťastné - a až jednou dospějí, nebudou o Tobě třeba chtít ani slyšet - nedělej si iluze, že by Ti za takový přístup byly vděčné!!!
M.