Dceru jsem čekala ve svých 19ti. Byla jsem první rok na nádstavbě a dodělávala jsem si maturu. No on je asi fakt rozdíl 16 a 19, kdy je člověk dospělý. Já byla v 16 ti ještě máslo. Bydlet jsme šli do pronájmu, ale má maminka výrazně pomáhala. Já teda měla podporu rodiny (mé), ta druhá rodina, je poněkud divná. Nějak je neberou žádné vnoučata. V těhotenství jsme měli příjem 13 tisíc a zvládli. Oblečky jsme měla hodně poděděné, jak už jsme pobírala tenkrát PPM, tak to bylo lepší. Teď sice máme obrovské výdaje, ale zas opravdu už i jiné příjmy. Takže je to mnohem lepší. No a syn byl už plánovaný a hooodně vytoužený
Nevím co poradit, ona ta podpora rodiny hodně chybí, to věřím. Kdyby přítel sbalil kufry, tak bys měla svou rodinu, ale co když pak nebudeš mít nikoho? Ale jsou i takové ženské co to zvládly.
Každopádně jsme si před prvním dítětem nemyslela, že se kolikrát ani celý den nenajím , no jo, nezkušená prvorodička
Držím ti palce
já bych neměnila, děti jsou můj život. To, že se dcerka narodila beru jako obrovský dar. Tolik mi toho dala
ale já nelituju toho, že jsme si nic neužila. Já si toho do těch 19ti užila až až, mám vybráno do důchodu.