Přidat odpověď

Nejmladšímu jsou skoro 4 roky. Začal si strašně vymýšlet, hlavně kolem jídla. Chce broskvový jogurt, sotva ho otevřu, tak ho nechce a chce jahodový. CHce rohlík s máslem, sotva ho namažu, chce suchý. Chce šťávu, sotva mu jí udělám, chce vodu. Já jsem zásadová, 3x se ho zeptám, jestli chce opravdu tohle, otevřu mu to a když pak ječí, že chce něco jiného, prostě mu to nedám. Jenže manžel mi to (PŘED NÍM!!) vyčítá, říká mi, že ho týrám, že mu nedám najíst a jde a dá mu, co chce. Nemáme moc peněz, manžel je teď nezaměstnaný, a mně se naprosto příčí zaprvé vyhazovat peníze (protože denně se nám kupí v lednici 5-6 otevřených jogurtů, které mladý samozřejmě nesní, protože otevřené nechce a já jich nestíhám tolik zkonzumovat, nemluvím o vyhazovaném pečivu, pudinkách a pod.) a za druhé ustupovat mu. Pochopila bych, kdyby mu něco vyloženě nechutnalo, nenutila bych ho. Ale pokud si něco vybere, tak to proste buď sní, nebo nic jiného nedostane. Totéž s večeřema, nandám mu, on ječí že to nechce, tak mu jde tatínek uvařit těstoviny nebo něco jiného. Fakt mi to štve a manžel je jak retardovaný, nejenže nechápe moje důvody, ještě mi před synem tvrdí, že ho týrám a jaká jsem špatná matka.