Přidat odpověď
Danielo, jsme na tom stejně, pod tvojí poslední větu bych se mohla podepsat. Poslední dobou u nás dokonce věci vygradovaly tak, že jsem se úplně propadla do pocitů marnosti a deprese, připadala jsem si fakt jako služka a poskok.
Navíc syn si blbě zvykal ve školce, dělal mi šílené scény, přitom před prázdninami už ale chodil na zvykání, a bylo to ok, prostě - ted se po ránu blbě stává, tak cca po měsíci usoudil, že chodit do školky neee.
Manžel mě pochopitelně nijak nepodpořil.
A někdy mi celé to přijde, jako kdyby snad soupeřil o synovu přízen, aby byl u syna hodný oblíbenější rodič. Kdežto já jsem ta saň, co řeší nepopulární věci.
Nemůžu než tě politovat, ale radu fakt nemám. Jak jsi napsala "manžel je v tomhle jako retardovaný", tak tak to cítím taky
Předchozí