Přidat odpověď

Jájo, já vím, že je to riziko, mě přijde, že si na mě manžel asi taky cosi dokazuje. Respektive mým prostřednictvím.

Docela se modlím, aby období vzdoru u syna pominulo a byla s ním rozumná domluva ve stylu, že bude přístupný argumentům, protože tohle je období jak se říká "na pěst".

A co se manžela týká, když jsem mu řekla, "počkej, ted to bereš, že je malej, nemá chudák rozum, má na to právo, ale za dva, tři roky už ho těžko budeš omlouvat tím, že je malý, nemá rozum, má na blbnutí nárok a jeho vzdory, nesouhlas, budou probíhat stylem, že se nebude vztekat, ale půjde s tebou slovně do otevřeného konfliktu, bude odmlouvat - pak už se budeš těžko vymlouvat na to, že nemá rozum" - tak mi na to řekl - prý "ty jsi zase nějaká chytrá"


Jen se bojím, aby ze syna nebylo "sprátě", ono co se dá překouknout ve třech, čtyřech, je v šesti, sedmi docela trapně nepřijatelné - třeba hystericky se vztekající dítě. Tím nemyslím ojedinělý vzdor, ale takové vzdorování furt.


Já ted taky fakt nemám poslední dobou ráda volné dny kdy jsme doma všichni, protože syn právě díky tomu, že je tatínek "hodnější" na něm pořád visí, daleko víc zlobí, to své vybírání věcí stupnuje, nechá si od manžela vysluhovat - já už od dvou let v něm podporuju samostatnost, aby se uměl sám najíst, obléct, ale být to na manžeovi, tak se snad do dneška chová jako batole, protože on mu rád poslouží a vyhoví. Bohužel tím mi dost moje úsilí negoval, já se snažila, aby syn byl schopný se sám obsloužit a fungovat ve školce a on ho nechtěl nechat ty věci dělat samostatně a syn pochopitelně, když viděl, že má slouhu, tak toho využíval.

Někteří chlapi si zkrátka asi myslí, že mají patent na rozum a nedají si nic říct, i když dělají objektivně totální blbost. Pochopitelně ani žádné příručky číst nebudou, oni to dělají podle sebe a to je nejlepší.