Přidat odpověď

chová se jak děcko. Rozmazlené.
Ale ty jsi její co? JEN švagrová. Ne matka. Tak ji nevychovávej - resp. ne nijak obecně (co se tady válíš celej den, proč mi nevemeš poštu atp), maximálně tak ve vztahu k tobě a tvé rodině (co si dovolit může a co už ne).

S věcma - jak uznáš za vhodný - však jsou tvoje. Respektive pokud ti třeba něco koupila tchyně - tam bych to viděla jako že to třeba myslela pro všechna svá vnoučata - to bych předala dál, zbytek se normálně domluv - pokud to jsou běžné věci tak třeba, pokud věci větší hodnoty, tak dát nějakou cenu a ber nebo nech být, prodám si je sama jinam. Snaž se nad ní nerozčilovat - ve smyslu "co si o sobě myslí, jak se to chová..." - každý jsme nějaký, každý se chová nějak, a je na jeho okolí jestli mu to baští nebo ne, není to tvoje věc organizovat její světonázor - jen zaujmi svůj vlastní postoj ale nijak to nedramatizuj vzhledem k sobě "ona jenom.... kdežto já vždycky...." - to je cesta do nikam. Jako v pracovních vztazích - jakmile budeš drbat kolegu, nadávat na něj a před šéfem prohlašovat co všechno dělá blbě atp, obrátí se to nakonec proti tobě. Hleď si své "práce" a toho co s ní souvisí, ostatní nech koňovi, ten má větší hlavu.

U nás s věcma - mám teda ségru ještě bezdětnou a švagra taktéž, ale když jsem už potřebovala "odstranit" nějaké dětské věci z bytu (postýlku, autosedačku, kočár, miminčí oblečky), zeptala jsem se jich jestli by něco z toho event. chtěli nechat - no tak švára si řekl o postýlku a krmicí židličku (dal si to na půdu), ségra o miminčí věci (nechala jsem jen ty nejhezčí kousky, zbytek jsem darovala do azyláku) a ostatní jsem prodala/darovala. S tím že to bylo narovinu, aby pak někdo nechodil a "tos nám mohla nechat, mohlo se to hodit" atd. Byt není nafukovací takže tady nebudu schraňovat kupu krámů aby mi po 10ti letech nebo kdy se rozhodnou mít děti řekli že to či ono je staré a nechtějí to....