Přidat odpověď

Nechci se s vámi nějak dohadovat, takové dohady mě nebaví, zvláště, když je zřejmé, že každý pod pojmem bonding vidíme něco jiného.

Zkusím vám napsat, jak raný bonding vidím já, nezávisle na studiích a validních zprávách. Asi se budu opakovat, ale jak vidím, držíte se stále příruček a definicí, které jsou ale někdy těžko aplikovatelné na reálný život.


Nemusela jsem číst články, aby mi hlavou i srdcem nedošlo, že dítě patří k matce. Narodí se a vše co umí, je v přímé souvislosti s kontaktem s ní. Vyhledává oční kontakt, cucá si pěstičky, aby si připomnělo chuť plodové vody a po čichu se pak bylo schopno doplazit k prsům matky. Umí si do pěstičky uchopit bradavku a lépe si ji přisunout k ústům, dokáže sát.
Tento čas, čas ihned po porodu a po několik dalších hodin, je pro mnohé matky TEN bonding. Je to čas, který je tak jedinečný a při tom nejvíce ohrožený- rutinním vyšetřováním novorozeněte, jeho vážením, měřením, balením... Často ještě odnášením na prohřátí. Víme všichni, že tato vazba se buduje mnohem delší dobu, ale tam je již automatické, že je nám tomu umožněno. Proto se z celého procesu bondingu "protěžuje" tato jeho část.


Články o bondingu nemají zastrašovat těhotné. Naopak, snaží se podpořit mateřské instinkty a kompetence. Snaží se ženám ukázat, že když chtějí po porodu své miminko, je to úplně normální. I matky těsně po porodu jsou díky vysokým hladinám hormonům připravené nejsnáze přilnout k miminku.
V takových článcích se dozvíte co dělat, když matky nemůžou být se svými dětmi. Je naprosto samozřejmé, že na hodnotovém žebříčku se nepere bonding s předčasně narozeným miminkem a speciální péčí pro něj. Ten, kdo srovnává takové záležitosti snad ani nemůže myslet hlavou.


A že je bonding móda? Jsem ráda za tu módu! Jsem ráda za ty, co se nebáli prolomit ledy a vnést čerstvé informace do zatuchlého systému. Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst o tom, co jsem tak těžko jako prvorodička snášela. Že jsem mohla dostat odpovědi, kterých se mi nedostávalo, když mé prožívání bylo bagatelizováno. Jsem ráda, že jsem se pak při druhém dítěti mohla dozvědět, jak prakticky a slušně podpořit raný bonding ještě v porodnici. Díky tomu se mi podařilo vylézt ze začarovaného kruhu mateřských nejistot a depresí.