Přidat odpověď

Ani nevím, jestli chci radu nebo se jen vypovídat, ale dneska dcera místo odpočinku po obědě vzteky roztrhala knížku. Naštěstí tedy svou, ne z knihovny. Nicméně předcházelo tomu důrazné přesvědčování a křik, protože já trvám na tom, aby se po obědě odpočívalo. Trest bude, že na čas schovám všechny knížky, ale nevím, jestli to bude k něčemu dobré, spíš ne. Je ještě malá..
Přestala téměř ze dne na den spát po obědě, ale ještě před nedávnem byla schopná spát i tři hodiny a pak jít spát v 8. Přijde mi, že i teď by usnula, ale bojkotuje to, nechce a od 5 je na zabití, chodí spát často s řevem nebo usíná za pochodu, kolikrát ani moc nevečeří jak je unavená, ale spát v poledne prostě nejde. Spát dříve jí nechci dávat, pak vstává klidně i před 6 a to já nechci (v noci kojím a přebaluji syna). VYhovuje mi, že vstávala tak okolo 7.
No a konflikt je v tom, že já chci, aby byla v klidu v pokojíčku/posteli, četla si, hrála, ale prostě ležela nebo si hrála sama nahoře. Dříve jsem jí položila, zazpívala a ona do pár minut spala. Někdy to trvalo déle, ale většinou spala.
Já to potřebuji. Máme ještě mladšího, který se zase v době ukládání probouzí a věnuji se jemu, takže to bylo takhle fajn a taky jsem trochu "odfrkla". Teď spát nechodí a já jsem akorát zbytek dne fakt naštvaná. Prostě mě to vytáčí, že i když je unavená, tak se prostě zabejčí, skáče tam, neleží, kramaří po baráku a dělá větší brajgl než jindy. Když vyleze, odnesu jí zpátky, snažím se nekřičet, ale někdy to prostě nejde. Nepomáhá tam s ní zůstat (nehledě na to, že ten mladší se domáhá kojení) ani budík (až zazvoní přijď dolů) ani zakřičet. Chci jí to naučit, aby odpočinula, ale bohužel..
Problém začal tehdy, když manžel začal pracovat doma. Nechtěla jít prostě spát, protože tatínek tohle a tamto blablabla.. no a tatínek byl doma ale v pracovně, takže problém, že věděla, že je doma, ale nevěnuje se jí. Teď už zase začne brzo pracovat mimo domov, ale mně ten problém asi zůstane.