Přidat odpověď

náš druhý syn se narodil s VVV, na první pohled nic tak strašnýho, jen je mu už 7 a půl a pořád to není úplně ok, ale je to vlastně "jen" ortopedická záležitost. Tvrdili mi, že další dítě může být absolutně v pořádku, jneže znám statistiky, malý to zdědil po mně. Nemám odvahu dobrovolně si pořídit postižené dítě, navíc těžce postižené, i když ne mentálně. Ale když jsem to nevěděla, tak jsem to zvládla, všechny ty problémy jsou už pryč, jenže to je vyléčitelná záležitost, syn bude samostatný.
Byla jsem na plodovce, dvakrát, hrozil DS, u obou kluků, nevím, jak bych to řešila, kdyby vyšla špatně genetika, už kopali, bylo to za polovinou těhotenství, vlastně jen o měsíc starší plody se zachraňují a já bych měla ten svůj odepsat. Nevím, co bych udělala, ale rozhodně bych se rozhodovala sama, s manželem, ale okamžitá odmítavá reakce maminky mi vadila i v situaci, kdy jsem čekala na výsledky a ona měl jasno - když to špatně vyjde, tak to dáš pryč. Tím spíš jsem byla přesvědčená, že bych "to" pryč nedala - poslechnout někoho, kdo takto tvrddě přikáže není dobře

proto jsme už o třetím dítěti vůbec neuvažovbali přirozenou cetou a máme sice tři děti, ale nejmladší je dítětem někoho jiného, někoho, komu bylo 23 a stejně ta dotyčná nebyla schopná se o dítě postarat. Proto si myslím, že věk až tak podstatný není.