Myslela jsem si, že si přečtu pár příspěvků, a půjdu dál. Ale musím prostě reagovat. Nedokážu pochopit jak to, že ještě v dnešní době se najdou tak necitliví lidé k okolí. Ano dříve jsme se všichni na postižené dívali mezi prsty, osvěta nefungovala. Nebyli považováni za lidi, kteří mají právo na život, byli zavíráni v ústavech. Ale dnes - vždyť kolem nás žije spousta nemocných lidí, o které se starají rodiče či pěstouni. Hrozně takové lidi obdivuju a Vám paní Danielo držím hrozně moc palce. Taky jsem máma a vím, že se kdykoliv může stát něco podobného i mě i někomu jinému co tady píšou s prominutím hnusné příspěvky. A prosím paní Danielo, pište dál své příběhy, ať už prostřednictvím někoho jiného či sebe. Doufám, že se brzy dozvíme, jak Vaše boje s našimi soudy dopadly.
Předchozí