Upřímně zdravím paní Danielu - co se stalo jejímu Lukáškovi (náš synek je také Lukajda :-)) mne neskutečně mrzí. Sama vím, jak je potřeba v (nejen) prvních měsících "vypnout" aspoň na chvilku: bože, jak ráda jsem v té době chodila nakupovat okamžitě po návratu manžela z práce, jen na slabou hodinku provětrat mozek - a zase nastoupit "v plné polní" :-) k miminku. Proto ani na momentík ji neodsuzuji. Stejně tak z vlastní zkušenosti vím, že když se pod tříletým zvědavcem zvrtne židle a on skončí na pozorování v nemocnici s podezřením na lehký otřes mozku, nepomůže ani být tři metry od něho. Tím chci "supermatkám" naznačit, že tzv. náhoda je blbec.
Ale k tomu hlavnímu: paní Danielo, je možné nabídnout Vám i jinou pomoc než finanční? Jsem manuálně zručná, co třeba udělat panu Dolejšovi nějakou extra hračku, která by ho k něčemu motivovala, já nevím, snad moc neplácám...
A moc Vám držím palce!!!
Riana
Předchozí