taky jsem s dcerou chodila na neurologii, narodila se s nízkou porodní hmotností.
Už na první kontrole dr. řekla, že se jedná o zdravého novorozence, ale zvala si nás dál. Dcera na každé kontrole strašně brečela, nepředvedla nic z toho, co doma dělala běžně.
Je pravda, že nechtěla lézt a doktorce se to nelíbilo, ale vždy jí shledala zdravou. Potom se mě zeptala, jestli chci napsat rhb, řekla jsem jí, že nevím a ona mi na to odpověděla, že taky neví. Nakonec je nenapsala
Dcera se neplazila, ani nelezla, ale pak během 1,5 měsíce zvládla vše a týden po prvních narozeninách chodila.
Na kontroly jsem přestala chodit, když začala lézt. Vždy jsem odcházela úplně vyřízená z neskutečného pláče
Nepochybuji o kvalitách naší neuroložky, ale přístup k dětem měla zvláštní. Dceru jsem položila na její pultík a ona se vůbec nesnažila zaujmout její pozornost, nepromluvila na ní, hned s ní začala hýbat a dcera v tu chvíli spustila šílenej řev. Není divu, když se nad ní nakloní cizí člověk a hned jí "tahá" za nohy a ruce a podivně zvedá